Mysticismus Význam

Pravděpodobně jste si všimli, že u značky "Evina Cards ™" uvádíme dvě města - Londýn a Prahu.

Důvodem je to, že tvoříme v Londýně i v Praze. Karty jsme však tvořili pouze v Praze. Proč? Praha je výjimečné, mystické a magické město silně nabité energií. Chtěli jsme využít nespornou magičnost Prahy a nasměrovat její pozitivní kosmickou energii do našich karet, podobně jako staří Egypťané sváděli pomocí magické dovednosti sílu hvězd do soch a jiných objektů.

Ušlechtilý vztah k přírodě je pro nás zcela zásadní, proto jsme oslovili ekologického výrobce karet, který sídlí v Itálii odkud pochází nejstarší historické zmínky o kartách, aby se kruh uzavřel.

Rychlou představu o mystické Praze si můžete udělat na základě několika krátkých citátů.

Co je to mysticismus? Definujte mysticismus. Definice mystiky.

Intuitivní věštecké karty
Věštecké karty "Tajemství života"

Prastará tradice říká, že na Zemi je mytické posvátné místo, kde vyroste město Praha pocházející z indického slova Pragaja Déva Pragaja — znamená Setkání Bohů, které se stane centrem obrodného hnutí světových dějin ve smyslu duchovního vývoje.

Praha je od pradávna považována za magické a jedno z nejmystičtějších středověkých hlavních měst v Evropě. Sídlili zde čeští králové a římští císařové Karel IV. a Rudolf II., kteří měli k mystice zvláštní úctu. Karel IV. chtěl ve 14. století v Praze vytvořit „Nový Jeruzalém“, tím že nově budované město stavěl na základě posvátné geometrie. Rudolf II. v 16. století z Prahy vytvořil tehdejší hlavní evropské centrum vzdělanosti, mystiky a umění.

Praha je stověžatá a silně energetická. Matematik Bernardo Bolzano napočítal začátkem 19. století v Praze 103 věží. Dnes se uvádí, že v Praze je více než 500 věží a navíc tisíce věžiček činžovních domů.

Každá věž a věžička rezonuje energií a má blahodárný vliv na své okolí. Přebytečnou energii vyzařuje a vytváří harmonické proudění vesmírných sil. Mystická Praha je nikoliv náhodou „srdečním“ centrem Evropy, kde se setkávají a vzájemně rezonují energie vesmírného principu. Lidé Prahu jako magickou vnímají a rádi se do ní vracejí.

Praha je plná pověstí a prastaré mystiky, které tímto městem prochází od nejstarších epoch až po současnost.

Významným magickým místem je Karlův most opředený tajemnými legendami. Okouzlí nejenom neopakovatelnou architekturou, ale i ranním jemným mlžným oparem, který vytváří v kombinaci zdejších barokních soch doslova magickou atmosféru. Položení základního kamene mostu je známo na minutu přesně. Magický čas byl určen dvorními astrology českého krále a římského císaře Karla IV., který byl mystikem své doby. Zahájení stavby se konalo v roce 1357, dne 9. července v 5 hodin 31. minut. S tímto okamžikem se kryje magická číselná posloupnost 1-3-5-7-9-7-5-3-1 při které navíc proběhla příznivá astrologická konstelace - konjunkce Slunce a Saturnu. Každoročně se v den letního slunovratu odehrávají výjimečné scenérie. V poledne na Mostecké věži vrhá plastika lva stín na erb se svatováclavskou orlicí a v podvečer při pohledu od věže zapadá slunce přesně za katedrálou sv. Víta na Pražském hradě a vytváří tak magické spojení.

Staroměstský orloj patří do dlouhého seznamu pražských mystériích. Existence středověkých astronomických hodin je listinně doložena do roku 1410. Staří mistři vytvořili nejen hodiny, ale také stroje ukazující pohyb Slunce, Měsíce a zvířetníku, polohu a fáze Měsíce, východ a západ Slunce, hvězdný čas, pomocné stroje: bicí, zvonící, stroj pro pohyb apoštolů a další. Legenda říká, že pokud se orloj poškodí nebo zastaví, tak přijde katastrofa. Naposledy se orloj zastavil hodinu před půlnocí na Silvestra v roce 2001. V srpnu následujícího roku zaplavila Prahu tisíciletá ničivá povodeň.

Neoddělitelnou součástí Prahy je Židovské město - Josefov. Staronová synagoga, která byla vystavěna v roce 1270 je jedna z nejstarších synagog v Evropě. Kabalistická pověst říká, že ji vystavěli andělé z kamenů, které přinesli ze Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Rabi Löw „Pražský Maharal“ zde založil a vedl v 16. století talmudistickou školu a s jeho jménem je spojována legendární pověst o pražském Golemovi.

Prastaré sídlo českých panovníků Pražský hrad, který je sídelním místem českých prezidentů a největším hradní komplexem na světě, je bezesporu jedním z nejmystičtějších míst v Praze obestíraným řadou záhad.

Jedna z mystických povídek zmiňuje "Dům u poslední lucerny“, který se zjevuje na konci Zlaté uličky, kde se má nalézat pověstný „práh“ do paralelní magické Prahy.

Po Pražském hradě se v době panování císaře Rudolfa II. procházely stovky významných myslitelů a vzdělanců dané doby.

Pro všechny astronomy, astrology, alchymisty, mágy, rosekruciány, ale i malíře, sochaře, lékaře, filozofy či matematiky se Rudolfův dvůr stal bezpečným útočištěm a tvůrčím prostředím.

Rudolf II. miloval umění. Rudolfovi II. záleželo především na kvalitě umělecký děl, a tak byla v jeho sbírce díla významných umělců, jako jsou: Leonardo da Vinci, Raffael Santi , Paolo Veronese, Pieter Brueghel, Lucas Cranach, Hans Holbein , Jacopo Tintoretto, Albrecht Dürer, Pieter Brueghel, Tiziano Vecelli , Hieronymus Bosch a další.

Sbírky tvořily také obrazy Rudolfových dvorních malířů věnujících se alegorické a mytologické malbě, jako jsou: Giuseppe Arcimboldo, Hans von Aachen, Hans Hoffmann, Bartholomeus Spranger, Joseph Heintz , Pieter Stevens, Roelandt Savery, Joris a Jacob Hoefnagelové nebo sochař Adrien de Vries či rytec Egidius Sadeler.

Ve sklepeních mnoha stoletých pražských domů se do dnešních dnů skrývá uchovaná energie dávných alchymistických laboratoří.

Magická Praha neztratila své tajemné mystické kouzlo a každý den láká návštěvníky ze všech koutů světa.

Alchymická mystika. Alchymie a mystika. Mysticismus symboly.

Intuitivní věštecké karty
Věštecké karty "Tajemství života"

… a Londýn

V předcházející kapitole jme vysvětlili, proč jsme karty tvořili v Praze. Ale i na Londýn se nyní dostane. Praha a Londýn toho mají v 16. století překvapivě hodně společného.

O alchymii

Alchymie byla starověkou filosofickou a esoterickou vědou, která se těšila ve středověké Evropě velkému zájmu a největšího rozkvětu dosáhla ve druhé polovině 16. století v éře vládnutí českého krále a římského císaře Rudolfa II. a anglické a irské královny Alžběty I.

Abychom plně pochopili jejich zaujetí pro alchymii, musíme vědět, že alchymie není pouze vědou zabývající se kovy, výrobou zlata či elixíru života.
Velkým myslitelům alchymie vůbec nezáleželo na výrobě zlata. Při práci usilovali o to, aby pochopením vlastností prvků nalezli analogické zákony proměny duše.

Alchymie proto nepoužívá v dnešním slova smyslu jazyk vědecký, nýbrž jazyk symbolický a alegorický. Obtížně srozumitelný, mnohoznačný avšak symbolicky smysluplný. Cílem vzdělanců bylo jazyk co nejvíce znepřehlednit, jednak aby se tím vyhnuli pronásledování ze strany církve a zároveň nepřipustit, aby jazyku porozuměli "vařiči zlata".

Naučit se jazyk a být do něj "zasvěceni" mohli jen vzdělaní a intuitivní jedinci, aby nalezli řešení metafyzických problémů.

Astrologie

Astrologie vychází z principu synchronicity a zkoumá postavení nebeských těles ve vztahu k pozemským jevům. Popisuje sklony a tendence, tvoří symbolické systémy a nauky, zprostředkující tento vztah. Západní astrologie je spolu s alchymií a magií klasifikována jako hermetická disciplína založená na jednotě makrokosmu (vesmíru) a mikrokosmu (člověka).

Mezi významné astrology patří např. Michel Nostradamus, jehož zakódovaná proroctví jsou předmětem zkoumání do dnešních dnů, Paracelsus, který se věnoval astrologii spolu s alchymií a také položil základy dnešnímu lékařství, Agrippa, který v roce 1534 začlenil hermetické znalosti, astrologii a magii do díla Okultní filosofie nebo také lékař, alchymista, rosekrucián a mistr svobodných umění, Robert Fludd.

Alžbětinská a Rudolfinská doba

Alžběta I. a Rudolf II. vládli v 16. století. Společným rysem obou významných panovníků byl zájem o alchymii a astrologii.

Významní učenci se v té době pohybovali na obou dvorech jejichž vzájemné vztahy nenarušovala politická situace v Evropě. Vypjaté vztahy mezi katolickým španělským králem Filipem II. a anglickou Alžbětou I., která podporovala francouzský a nizozemský protestantský odboj proti španělské nadvládě neměly vliv na vztahy s císařem Rudolfem II., který se konfliktům vyhýbal a v politických záležitostech se snažil o neutralitu, přestože Habsburkové byli manželskými svazky propojeni se Španělskem.

Římský císař Rudolf II., král český a uherský, významný mecenáš a podporovatel alchymie a hermetických věd se narodil v roce 1552 ve Vídni. V roce 1583 stejně tak jako Karel IV. stěhuje císařský dvůr do mystické Prahy. Od té doby je nazývána Magická Praha“ nebo „Zlaté město“. V Praze tvořili nejvýznamnější vzdělanci a umělci. Rudolfínská doba pomohla k rozkvětu učenosti a Praha se stala se duchovním a kulturním centrem Evropy.

Německý básník Sigmund von Birken zachovává svědectví: „Třicet sedm let jeho vlády byly zlaté roky míru, radosti a blahobytu. Jeho dvůr se stal skutečným svatostánkem múz, útočištěm učenců a umělců, především malířů a astronomů, kterým byl císař nejen nejmilostivějším patronem, ale i zasvěceným společníkem.“

Současnicí Rudolfa II. byla o devatenáct let starší významná anglická a irská královna Alžběta I. narozená v roce 1533. Obdivuhodná panovnice vládla dlouhých 45 let až do roku 1603.

Královnu Alžbětu I., poslední panovnicí z rodu Tudorovců, vedla její guvernantka Kat Ashley již od útlého dětství ke studiu matematiky, astronomie, zeměpisu, historie, francouzštiny, vlámštiny, italštiny, španělštiny, ale také jízdě na koni, hudbě či tanci.

Vhodný datum pro její korunovaci v roce 1558 vypočítal její blízký rádce astrolog, matematik a alchymista John Dee.

Od počátku své vlády, která je dnes nazývaná „alžbětinská éra“ musela řešit mnoho problémů. Rozkol církve, chudobu a bezpráví obyvatelstva, pokles obchodu a dluhy. Řešení těchto vážných problémů hledala mimo jiné ve věšteckých proroctvích a astrologických výpočtech Johna Dee.

Italský učenec Giordano Bruno píše ve svých dialozích z roku 1584: “Zralostí úsudku, moudrostí, rozvahou a vládní mocí nemá hned tak sobě rovných mezi těmi, kdo třímají železo vlády. V umění, znalosti věd i v ovládání jazyků, jimiž mluví lid i učenci v Evropě, vyniká tak, že celý svět může posoudit, jaké místo má mezi ostatními panovníky.“

R. J. L. Kingsford píše: „Za vlády královny Alžběty země ožila alchymisty, královna je bezpochyby podporovala a věřila jim. Ruku v ruce s alchymií vzkvétala astrologie, věštectví a další odvětví magie.“

John Dee

Anglický alchymista a astrolog John Dee (1524-1604) pocházel ze starého šlechtického rodu. Byl vysoce váženým matematikem, astronomem, astrologem, alchymistou a důvěrným rádcem anglické královny Alžběty I. Stal se profesorem matematiky a geometrie na universitě v Cambridgi a Paříži. Více než 4 000 svazků jeho vědecké knihovny, největší soukromé v tehdejší Evropě, obsahovalo kromě astronomických a matematických spisů i spisy astrologické a alchymistické.

Podle pravidel astrologie vypočítal královně Alžbětě I. nejvhodnější den pro korunovaci, byl žádán o rady v otázkách politiky a vládnutí, ale také v otázkách zdraví a osobního života.
Osudovou se mu začala stávat závislost na lékárníkovi Edwardu Kelleym, který ho strhával čím dál více k nízkým spiritistickým experimentům namísto, aby se snažil splnit přání Johna Dee, který chtěl s touhou po poznání navázat komunikaci s dobrými anděly.

V srpnu roku 1584 se vydali na cestu do Prahy. Císař Rudolf II. si byl dobře vědom vzdělanosti a moudrosti Johna Dee, o čemž svědčí i osobní audience, které udílel jen velice zřídka. Po intrikách papežského nuncia, který ho obvinil z kacířství a špionáže však musí císařský dvůr po dvou letech opustit. Následně působil u velkého příznivce alchymie a druhého nejmocnějšího muže v Českém království Viléma z Rožmberka. Po vážné roztržce s Kelleym se v roce 1589 vrací zpět domů do Anglie. Kelleyho pokusy o výrobu zlata pro císaře končí fiaskem, je uvězněn po nezdařeném pokusu o útěk páchá sebevraždu. John Dee je v roce 1595 jmenován královnou Alžbětou I. do funkce správce manchesterské Crist´s College. Následník trůnu Jakub I. Stuart však o Deeovu komunikaci s dobrými anděly nemá zájem a John Dee umírá v ústraní a zapomnění.

Významní učenci

Mezi těmi, kteří působili na královských dvorech byli např.:

Paracelsus (1493, Einsiedeln – 1541, Salcburk) - alchymista, astrolog a lékař, Edward Kelley (1555, Worcester – 1597, Most) - okultista,Giordano Bruno (1548, Nola – 1600, Řím) - astronom, astrolog, filozof, hermetik a matematik, John Dee (1527, Londýn - 1609, Mortlake) - matematik, astronom, alchymista, astrolog a okultista, Michael Maier (1568, Rendsburg - 1622, Magdeburg) - lékař, hermetik, alchymista a rosekrucián, Robert Fludd (1574, Bearsted – 1637, Londýn) - lékař, alchymista a zastánce rosekrucián.

Na pražském dvoře Rudolfa II. působili úspěšní astrologové např.:

Tycho Brahe (1546, Knudstrup – 1601, Praha) - astronom, astrolog a alchymista, Johannes Kepler (1571, Weil der Stadt – 1630, Řezno) - astronom , astrolog, a matematik, Tadeáš Hájek z Hájku (1525, Prague – 1600, Prague) - astronom, matematik, alchymista a lékař.

Židovská mystika. Východní mystika. Křesťanská mystika.

Intuitivní věštecké karty
Věštecké karty "Tajemství života"

Židé prožívali za panování Rudolfa II. v 16. a 17. století v Praze „zlatý věk“. Rudolfova fascinace židovským obyvatelstvem byla pro Židy důležitým mezníkem rozkvětu Židovského Města pražského, kde byly stavěny synagogy, zakládány talmudské školy a nejstarší hebrejské tiskárny ve střední Evropě.

Nejvýznamnější židovský rod Horoviců nechal vystavět Pinkasovu synogogu a udržoval dobré vztahy s císařským dvorem. Další významná osobnost Mordechaj Maisel (1528-1601), obchodník a bankéř Rudolfa II., nechal postavit Vysokou synagogu, Židovskou radnici, špitál, mikve a také vydláždil ulice ghetta.

Přestože Praha nepatřila mezi hlavní ohniska kabaly, tak má významné místo v dějinách židovské mystiky, jelikož v Praze od 12. století působili významní talmudisté.

Jedno z nejzáhadnějších tajemství rudolfínské éry jsou tajemné schůzky mezi císařem Rudolfem II. a Jehudou Löw ben Becalel (1525-1609).

Rabi Löw „Pražský Maharal“ byl velmi významný učenec té doby, který po sobě zanechal velký náboženský, filosofický a pedagogický odkaz. Ve 28 svých letech v roce 1553 přijímá úřad vrchního moravského zemského rabína v Mikulově a po dvaceti letech v roce 1573 byl povolán do Prahy, kde jako vrchní rabín založil a vedl talmudskou školu (ješivu).

Na císařském dvoře byly horlivě zkoumány knihy Mirandoly, Agrippy, Paracelsa a dalších. Hebrejštinu ovládající učenci byli pověřeni rozborem kabalistických textů, které byly II. pro Rudolfa obzvláště přitažlivé.

Kabala znamená v hebrejštině „tradice" a sloveso má význam „přijmout na základě tradice". Kabala je nábožensko-mystické esoterní tradice a tajné učení o pravé podstatě našeho světa i vesmíru, které je zašifrované v židovských svatých textech, které jsou přijímány z pokolení na pokolení.

Dokonalá znalost hebrejštiny, kde mají písmena číselné hodnoty a je možné s nimi různě pracovat, celoživotní studium Tóry a kabalistických textů opředených tajemnem fascinovalo nežidovské učence, kteří chápali kabalu jako klíč k Božskému stvoření. Nalezení cesty k přiblížení k neprojevenému aspektu Bohu, skrze tzv. sefirotický strom a poznávání sebe sama sestupováním do vlastního nitra.

Je vysoce pravděpodobné, že hlavním cílem jednání Rabi Löwa a císaře byl Rudolfův zájem o židovskou kabalu, složitý soubor tajných nauk. Je známo, že císař Rudolf II. se zajímal o kabalu v takové míře, že byl ochoten kvůli nepovoleným spisům riskovat nepřízeň katolické církve.

O tom svědčí úryvek z dopisu Fridricha Würtemberského císaři: „Co mi Vaše Císařské Veličenstvo napsalo do Plzně 13. dubna ohledně hebrejské knihy, již mám mít v rukou, tak tu jsem včera obdržel a poníženě za ni děkuji.“

Legenda o Golemovi

Legenda o pražském Golemovi, která je neodmyslitelně spojována s rabim Löwem , vznikla až po jeho smrti.

Hebrejské slovo "golem" znamená v překladu něco nehotového či nedokončeného. V židovské mystice se jedná o oživenou sochu člověkem.

Pražský golem byl podle legendy stvořen z hlíny rabim Löwem za pomocí tří živlů ohně, vody a vzduchu. Oživujícím impulzem byl tzv. šém se speciální kabalistickou formulí vložený na pergamenovém papíře do golemových úst. Golem měl za úkol chránit židovské ghetto. Procházel ulicemi a hlídal památky a židovské obyvatelstvo. Jeden páteční večer v roce 1593 zapomněl rabi Löw vyjmout šém a jelikož Golem neměl určenou užitečnou činnost, tak začal rozbíjet zařízení rabínova bytu. Rabín se vrátil ze synagogy, přikázal Golemovi ať jde na půdu Staronové synagogy, kde mu následně vyňal šém a pozpátku odříkal tajemnou formuli. Golem se rozpadl v prach. Vstup na půdu synagogy byl následně zakázán. V 18. století jako první zákaz porušil rabín Landaun, který se vrátil z půdy celý roztřesený a bledý a bez toho, aby komukoliv sdělil co na půdě viděl, ihned opět vstup na půdu zakázal.

Magické Lenormand karty
www.lenormand.org